O postižených

30. červenec 2009 | 15.06 |
› 

Z udělování cen Grammy měli největší radost nevidomí.

Vyhráli totiž Bílá-Hůlka.

Víte, co je lepší než vyhrát zlato na paralympiádě?

Obyčejná procházka.

Potká se takhle plešatec a koktavec.

Koktavec povídá: "Vyvyvyste ppane úplně pleššattej, to asi moc neuttratíte zza holičče, cco?"

Plešatej na to: " No rozhodně míň, jak vy za telefon!"

Jde koktavej a kulhavej a koktavej radí kulhavýmu:

"V-V-Víš jjjak bys ne-nekulhal? K-kdybys šel je-jednou no-nohou ppo silnici a dru-druhou ppo ch-chodníku."

A kulhavej na něj:

"A víš, jak bys nekoktal? Kdybys držel hubu!"

Na jedno oko slepý, kulhající hrbatá pán, navíc s těžkou vadou řeči, vstoupí do obchodu se zeleninou. "Ki-kilo ky-kyselýho ze-zelí, p-p-prosím."

"A máte igelitový pytlík?" ptá se prodavačka.

"Při-při-připadám vám, kurva, ja-jako má-málo po-postiženej?"

Jeden chlápek přijde při nehodě o ruku. Je tím hrozně deprimován a neví, co by udělal. Nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu. Vyleze na nejvyšší budovu v okolí s úmyslem skočit dolů. Když přijde k zábradlí, všimne si, že dole je nějaký člověk, který nemá ani jednu ruku a přesto vesele poskakuje kolem dokola a evidentně je úplně šťastný. Zamyslí se nad tím a říká si- proč bych měl páchat sebevraždu, když ten týpek dole nemá ani jednu ruku a očividně je v pohodě. Sejde dolů k tomu bezrukému a ptá se:

"Proč jsi tak šťastnej, člověče?"

"Já nejsem šťastnej. Mě jenom svědí zadek a nemůžu se poškrábat..." 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře