Proč policisté ztrácí nervy

29. březen 2015 | 21.47 |

Když se z policistů stávají zabijáci...

c3

V USA je celkem osm set tisíc policistů a každý z nich má právo zastřelit člověka. Oběť ani nemusí držet zbraň či na policistu útočit. Stačí, když se muži zákona cítí být v ohrožení. A to se, alespoň podle statistiky úmrtí, zjevně cítí každý den, přičemž zdrojem domnělého nebezpečí může být i nevinný třináctiletý kluk.


Jonathan Ferrell byl zoufalý. Tento zraněný mladý muž se z posledních sil vyprostil z vraku svého auta. Jeho volání o pomoc zanikalo v okolní tmě. Nakonec se čtyřiadvacetiletý mladík dobelhal k blízkému domu a zaklepal na dveře. Jeho obyvatelka Sarah McCartney ale pojala podezření, že se jedná o lupiče, a zavolala policii. Když o pět minut později dorazili k domu tři policisté, vydal se jim Ferrell vstříc ve víře, že se mu konečně dostane pomoci. Za tuto chybu ale zaplatil životem. Bez předchozího varování na něj vystřelil taserem (elektrickým paralyzérem), pak vytasili zbraně a zmáčkli spoušť. Dvanáctkrát. Ferrella zasáhlo deset střel, byl na místě mrtev. Stal se tak jedním z více než čtyř set civilistů, které v USA každoročně zastřelí policie. To je oproti našim ozbrojeným složkám v poměru k počtu obyvatel asi desetkrát více. Policie České republiky totiž za posledních pět let zastřelila "jen" osm lidí.

"NAPŘED STŘÍLET A AŽ POTOM SE PTÁT. V USA JE TOTO PRAVIDLO PRO POLICISTY NĚCO JAKO MANTRA."

Předpisy v USA regulují téměř všechny oblasti veřejného života - od velikosti parkovacích míst přes směr přecházení ulic až po kropení zahrad. Vyjímkou je snad jen takzvaný zákon o ospravedlnitelném zabití člověka (Justifiable Homicide Law). Skutečně málokterý jiný zákon c2ponechává tolik volnosti ve svém výkladu. Praví se v něm, že policista smí vypálit smrtelnou ránu již tehdy, když se cítí být ohrožen, respektive pokud je přesvědčený, že od podezřelého hrozí nebezpečí pro další lidi nebo že takzvaná cílová osoba chce utéct. Problém je, že pocit ohrožení doléhá na každého člověka jinak. Zejména ve stresových situacích, v nichž se policisté při zatýkání či silničních kontrolách nacházejí, subjektivní vnímání nebezpečí a sním i ochota stisknout spoušť sílí.

To musel zakusit i Jonathan Ferrell. Případ tohoto zastřeleného mladíka názorně ukazuje, že jakmile má v USA někdo co do činění s policisty, měl by si každý svůj pohyb dobře rozmyslet, neboť i pouhá rutinní silniční kontrola může skončit tragédií. Už jen hrabání se v kapsách postačí k tomu, že se americký policista cítí v ohrožení a tasí zbraň. Aby se přesně takovým situacím předešlo, existují na různých internetových stránkách návody, jak se v USA chovat při policejní kontrole: "Položte ruce na volant. Nedělejte žádné rychlé pohyby. Neříkejte ani slovo, dokud nejste dotazováni. Mluvte klidně a ani v panice nebo ve vzteku v žádném případě nezvyšujte hlas. Nevystupujte z vozu, pokud vám to není přikázáno." Zejména Evropanům tyto rady mohou připadat přehnané, ve skutečnosti jsou ale velmi důležité pro přežití. Mnoho lidí totiž při kontrole zpanikaří a reaguje nesprávně. Opatrnost policistů je však namístě. Jen zaus rok 2014 zastřelili vrazi v USA třiatřicet příslušníků policie, část z nich právě při silničních kontrolách. Každý policista má toto číslo před očima a během svého výcviku si zafixoval zásadu: Vystřel, než budeš sám zastřelen. Tak došlo v prosinci 2013 málem k tragédii, když policie zastavila dodávku s matkou a pěti dětmi kvůli překročení povolené rychlosti. Žena zpanikařila. Když chtěli policisté vidět její doklady, vystoupila, načež na ni policisté řvali a zatlačili ji zpět do vozu. V důsledku toho začaly křičet děti a matka šlápla na plyn. Jeden policista ztratil nervy a na auto třikrát vystřelil. Jako zázrakem nebyl nikdo zraněn.

"POLICISTÉ MAJÍ PŘÍSTUP TÉMĚŘ KE VŠEM DRUHŮM RUČNÍCH STŘELNÝCH ZBRANÍ VČETNĚ BROKOVNIC A ÚTOČNÝCH PUŠEK."

Třináctiletý Andy Lopez takové štěstí neměl. Žák osmé třídy se zrovna procházel po chodníku ve městě Santa Rosa v Kalifornii a měl v ruce svou hračku, maketu pušky, když jej dva policisté přicházející zezadu vyzvali, aby upustil zbraň. Lopez se otočil a v tu chvíli jeho tělo zasáhlo sedm střel. Toto dítě se tím přiřadilo na dlouhý seznam, kteří v souladu se zmíněným zákonem Justifiable Homicide Law každý rok přicházejí o život.

Nápadné při pátrání ve vyšetřovacích spisech a statistikách amerických justičních úřadů je to, že zatímco třeba v Německu policisté copskaždoročně vypálí osmdesát až sto výstřelů (z čehož asi polovina jsou výstřely varovné/výstražné), sahají policisté v USA skoro každý měsíc k takzvané Extended Force, kdy podezřelého doslova proděravějí. Nezřídka vypálí na jednu oběť devadesát až sto střel, a to i tehdy, když je daný člověk neozbrojený a nedává najevo, že by se chtěl bránit. To se stalo i v případě devatenáctiletého Abdula Ariana, jehož doslova popravili devadesáti projektily. Čtyři další civilisty těžce zranily odražené střely. A důvod? Američtí policisté nejen rychleji tasí své zbraně, ale také podstatně častěji než v ostatních západních zemích tisknou spoušť. Tento vývoj nakonec vedl ke stále rozšířenějšímu způsobu sebevraždy (Suicide by Cop). Při něm zoufalí lidé využívají policistů, aby ukončili vlastní život. Mnoho sebevrahů v USA vědomě namíří na policistu vlastní zbraň, aby ten pak stiskl spoušť. Skutečně existují studie jednotlivých amerických policejních oddělení, z nichž vyplývá, že tento fenomén stojí možná až za polovinu policejní střelby. "Zároveň americká vláda masivně rozšířila vyzbrojení a pravomoci policie," popisuje John W. Whitehead, americký právník, předseda Rutherfordova institutu a autor knihy A Government of Wolves: The Emerging American Police State (Vláda vlků: Vznikající americký policejní stát.) Nemálo kritiků již mluví o United Police States of America (Spojené policejní státy americké). Policisté v Los Angeles nebo New Yorku používají automatické pušky i další armádní zbraně. To zavdává příčinu k obavám, že počet civilních obětí policistů v budoucnu ještě vzroste. Není divu, při osmi stech cvičených policistů s povolením zabíjet.


kenneth hardingPĚT MINUT SMRTELNÉHO ZÁPASU

(San Francisco, 2011)

Když policisté skolili Kennetha Hardinga na útěku pěti výstřely, zůstal těžce raněný ležet na zemi a volal o pomoc. Muži zákona si však od mladíka udržovali odstup. I kolemjdoucím, kteří chtěli Kennethovi přispěchat na pomoc, v jejich úmyslu zabránili. Museli nečinně přihlížet, jak Harding během pěti minut vykrvácel.kenneth2kenneth1kenneth3


ernesto duenez

TŘINÁCT VÝSTŘELŮ ZA ČTYŘI VTEŘINY

(Manteca, 2011)

Kamera policejního auta v kalifornském městě Manteca zaznamenala vskutku otřesné obrázky. Když chtěl policií hledaný Ernesto Duenez vystoupit ze svého vozu, poručil mu strážník James Moody, aby zvedl ruce. Jenže muž na pokyn ihned nezareagoval a policista na něj během čtyř vteřin vypálil třináct střel. Jedenáct jich zasáhlo jeho tělo. Duenezova žena vystrašená střelbou vyběhla z domu se slovy: "Můj bože, co jste to udělali?!". V panice se snažila dostat ke svému muži, ale policisté jí v tom bránili. O šest minut později dorazila záchranka, avšak tou dobou už byl osmatřicetiletý muž mrtvý. V soudním řízení se James Moody dočkal osvobozujícího verdiktu. Jednal prý v sebeobraně.duenez1

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře