Opravdové strašidelné domy

19. duben 2015 | 18.43 |
› 

haunt house

5 skutečných

domů hrůzy

 Schody skřípou pod kroky neviditelných nočních návštěvníků. Světla se sama zapínají. Dveře se otevírají a s bouchnutím zase rychle zavírají. V pokojích je cítit zápach, jehož zdroj nemůže nikdo najít. Tady je 5 nejstrašidelnějších domů v nichž se dějí nevysvětlitelné úkazy.


1. KALIFORNIE, DŮM WINCHESTEROVÝCH

Dveře a okna, za nimiž je jen oprýskaná stěna. Schody, které vedou do stropu. Slepé chodby a uprostřed toho všeho pokoj pro duchařské seance. To je dům, který dodnes budí hrůzu. Labyrint zbudovaný ve viktoriánském stylu stojí v kalifornském městečku San José a obsahuje 160 pokojů, 47 krbů, 10 000 oken, 17 komínů, 2 sklepy a 2 výtahy, 2 000 schodů, ale jen jedinou sprchu a celkem tři zrcadla. Majitelkou a dlouholetou obyvatelkou domu je Sarah Winchester (1839-1922), vdova po majiteli závodu na výrobu smrtonosných pušek winchestrovek, Wiliamu Wirtovi Winchesterovi (1837-1881). Když v roce 1881 Wiliam zemře,Winchester house médium jeho manželce Sarah sdělí, že na ni čekají duše všech obětí pušky winchester! Především američtí indiáni a vojáci z americké občanské války (1861-1865). A chtějí se mstít! Vdova dostává radu:"Začni stavět dům pro sebe i pro duše, které padly vlivem té hrozné zbraně. Stavbu ale nesmíš nikdy přerušit! Když budeš pokračovat, můžeš žít věčně, pokud přestaneš, zemřeš."Žena si vyhlédne pozemek v Kalifornii a přeje si, aby se stavělo nepřetržitě, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Sousedé dosvědčují, že z domu kolem druhé hodiny ranní občas slyší zvonec, který má označovat příchod či odchod duchů. Dobré duchovní bytosti jí takto mají pomáhat navrhovat zařízení, které ji uchrání od duší zlých. Před těmi se vdova každý den snaží uniknout. Dokonce spí každý den v jiné ložnici! Práce na honosném paláci trvá celých 38 let. Když se píše rok 1922, Sarah Winchester náhle umírá a v domě navždy utichá zvuk kladiv. Sídlo však nahání strach dodnes. Stále tu jsou vídány neznámé postavy, nejspíš dávní duchové...

2. MELBOURNE, PRINCESS THEATRE

"Dnešní představení odvedu vynikající práci, ale zabije mě to," má toho večera prohlásit operní zpěvák Frederick Baker (1851-1888), zvaný Frederici. Je právě 3. března roku 1888 a divadlo Princess Theatre v australském Melbourne uvádí premiéru Gounodovy opery Faust. Jednu z hlavních rolí, proradného Mefistofela, hraje Frederici. Ještě před děkovačkou však v zákulisí dostane infarkt a umírá. Přesto by diváci přísahali, že se klaněl spolu s ostatními herci! A objevují se svědectví, že duch Fredericka Bakera přebývá v divadle doposud. "Když jsme tam začátkem 70. let natáčeli s Kennedy Miller(australská Princess Theatrefilmová společnost)dokument, fotograf na filmu odhalil popelavý obličej, částečně průhledný. Nikdo ze štábu jsme tu postavu během filmování neviděli...,"líčí současný australský novinář a dokumentarista Justin Murphy. Přízračný obličej je identifikován jako Frederick Baker. To však má být ale jen jedno z mnoha pozorování tohoto ducha!"Bylo to, když jsem hrál v Bídnících v Princess Theatre. Byl jsem vzadu v zákulisí... Ale nejspíš mě jedna uvaděčka viděla na prvním balkoně. Šla ke mně, aby se zeptala, co se děje, někdo ji ale vyrušil, a když se pak podívala zpátky, už jsem tam nebyl. Samozřejmě, že jsem to nebyl já,"vypráví herec Robert Guest (1950-2008) a dodává:"Na balkoně jsem vůbec nebyl. Myslím si, že to mohl být Frederici..."S duchem Fredericka Bakera se setká i Trina Dimovska, uklízečka divadla Princess Theatre."Cítila jsem něco za sebou. Dotklo se to mých vlasů, ramen a mých zad. Byla jsem jako zmrazená. Věděla jsem, že v divadle není ani noha... Bylo zavřeno. (...) Dřív jsem se tomu jen smála, ale nyní věřím, že máme v divadle ducha."Zaměstnanci divadla zde také vídají světelné záblesky v místech, kde nejsou žádná okna ani žádný jiný zdroj světla. Věří, že jde o projev Fredericiho, který už je považován za jakousi neoddělitelnou součást divadelního depozitáře.

3. DÁNSKO, DRAGSHOLM

Historie zámku Dragsholm v městě Horve na severozápadě Dánska sahá až k přelomu 12. a 13. století, kdy jej nechává vystavět biskup z Roskilde. Začátkem 20. století zde probíhají stavební úpravy. Při výstavbě nových toalet musí stavitelé strhnout několik starých zdí. A za jednou je čeká šokující překvapení! Kostra v bílých šatech! Je zjištěno, že ostatky patří mladé dívce. Jde o dceru zdejšího zámeckého pána, která se musela potýkat s krutým osudem.Dragsholm Zamilovala se prý do chudého dělníka, a její otec ji proto nechal zazdít zaživa. V sídle se prý coby bílá paní zjevuje dodnes. Druhým duchem, který obchází zámek, má být James Hepburn, 4. hrabě z Bothwellu (1534-1578), třetí manžel skotské královny Marie Stuartovny (1542-1587). Svědci jej viděli, jak se projíždí na svém koni po nádvoří, a je zde také možné občas slyšet jen samotný klapot koňských kopyt. Jako příběh se šťastným koncem by se dal vykládat osud třetího ducha, který bloudí zámeckými chodbami - ženy v šedém. Má jít o zámeckou komornou, kterou kdysi ochromí prudká bolest zubů. Několik dní je zoufalá bolestí, než jí někdo pomůže. Podle pověstí se po své smrti z vděčnosti každou noc vrací na zámek, aby zkontrolovala, že je zde vše v pořádku. Takový pořádkumilovný duch by se jistě hodil v každém hotelu. Nemají ale duchařské historky jen přilákat více senzacechtivých turistů?

4. KANADA, NOVÉ SKOTSKO

Na první pohled je domek v Princess Street v městečku Amherst (Nové Skotsko, Kanada) docela obyčejný. Žije zde osmnáctiletá Esther Cox (1860-1912) s rodinou. Nic zvláštního se v domě neděje - až do onoho osudného srpna roku 1878. Tehdy se Esther pokusí znásilnit její přítel Bob MacNeal, ozbrojený pistolí. Dívka utrpí příšerný šok a krátce nato začíná kolotoč nevysvětlitelných událostí. Ze zdí se ozývá klepání, které v noci ještě sílí a budí všechny obyvatele domu. K tomu se později mají přidat i fyzické útoky na Esther. Jednou v noci otřese domem její ohlušující výkřik. Dívka prý měla pocit, že se Princess Street-Amherstněkdo sune k ní do postele. Když ale rozsvítí světlo, vidí, že je ve své ložnici sama. "Brzy všechno nabralo vyšší tempo a celou rodinu vyděsil pohled na to, jak se Esther před jejich očima zvětšuje a nafukuje, jak jí oči vylézají z důlků, vlasy stojí na hlavě a jak vříská, že umírá. (...) Za chvíli se Esther vrátila její normální podoba,"popisuje britský autor Richard Cavendish (*1930). Zprávy o nevysvětlitelných jevech v domě na Princess Street se rychle šíří a brzy sem míří zástupy zvědavých sousedů. A také oni se stávají svědky podivných úkazů. Slyší bouchání a klepání vycházející ze stěn, tentokrát už je ale doprovází také zvláštní škrábání. A dokonce několikrát pozorují předměty pohybující se samy od sebe! K tomu se ještě později přidává děsivý nápis na zdi, přímo nad postelí nad hlavou dívky: "Esther Cox, ty jsi má a zabiju tě." Situace trvá už několik měsíců. Po čase dívka začne s bytostmi, které v domě řádí, komunikovat. Zjistí, že se jedná o šest individuí, mezi nimiž jsou i její zesnulí příbuzní. Nepomohou ani zásahy odborníků. Proč si vybrala právě ji? Bylo jakýmsi "spouštěčem" dívčino někdejší prožité trauma? Podivné úkazy mizí v roce 1879 stejně náhle, jako se před rokem objevily. Esther se později stěhuje do Brocktonu (Massachusetts, USA), kde vychovává své dva syny, a umírá 8. listopadu 1912.

5. WAVERLY HILLS SANATORIUM

Dnes již opuštěné sanatorium Waverly Hills bylo otevřeno v roce 1911 v americkém městě Louisville ve státě Kentucky. Má sloužit pacientům trpícím tehdy neléčitelnou tuberkolózou. Vzhledem k tomu, že se dlouho nedaří najít na zákeřnou chorobu lék, Waverly Hills se brzy stává spíše místem, kam všemi opuštění nemocní přicházejí v tiché izolaci zemřít. TrpícímWaverlyHills lidem je zde aplikována velmi bolestivá, ale přitom neúčinná léčba. Vypadá to ale, že každodenní morbidní koloběh ve Waverly Hills nezůstal bez následků. V sanatoriu se lidé setkávají s nevysvětlitelnými paranormálními jevy a přízraky ze záhrobí! V roce 1961 je sanatorium pro léčbu tuberkulózy zrušeno. Již o rok později místo začíná sloužit jako geriatrická léčebna Woodhaven - nemocnice pro přestárlé pacienty. V pokojích, kde kdysi umírali pacienti trpící tuberkulózou, jsou nyní systematicky týráni staří lidé. Podezřelá léčebna je v roce 1981 uzavřena a budova se stává  příležitostným útočištěm narkomanů, bezdomovců a později i lovců paranormálních dobrodružství. Lidé, kteří dnes do někdejšího sanatoria zavítají, hovoří o setkání s přízraky, nevysvětlitelných Waverly Hillszvucích a nepříjemných pocitech. Mrazení v zádech vyvolává fakt, že svědci dokola vypovídají o stále stejných a velmi konkrétních zjeveních. Jedním z nich je stařena v noční košili s do krve pořezanýma rukama, která usedavě pláče, ukazuje své rány a prosí o pomoc. Jiným duchem vídaným v sanatoriu je malé děvčátko, které si hraje na schovávanou ve třetím patře, nebo chlapec s koženým míčem. Svědci ale vídají i starý pohřební vůz projíždějící kolem nemocnice a někteří dokonce mluví o tom, že zde měli pocit, jako by se jich někdo neviditelný dotýkal. Časté jsou zde i také různé zvuky. V prázdných chodbách lidé slyší ozvěnu kroků, práskání dveří a oken, ale i těžké vzdechy a nářek.

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Komentáře

RE: Opravdové strašidelné domy nikíí 04. 09. 2015 - 21:42