Vize umírajících

21. duben 2015 | 15.07 |

heavenMrazivé

přeludy

umírajících

Více než polovina lidí, kteří jsou před svou smrtí při vědomí, vypovídá o setkání s bytostmi pro náš svět neviditelnými. Ve většině případů za umírajícím přicházejí již zemřelí příbuzní nebo milované osoby, aby mu ulehčili odchod ze světa živých. Setkání s duchy zesnulých příbuzných popisují také lidé, kteří prožili klinickou smrt. Co jsou tyto mrazivé přeludy zač?


Setkání s rodinou

Odborníkům zamotá hlavu případ, který se odehraje 12. ledna 1924. Na porodnické klinice leží žena jménem Doris. Ačkoli se její dítě narodí zdravé, sama utrpí přílišnou ztrátu krve. Zatímco doktoři bezmocně čekají vedle umírající ženy, pacientka začíná popisovat věci, které nikdo jiný nevidí. Hovoří o překrásném jasu a nádherných bytostech, očima těká po místnosti a pak se začne soustředit jen na jedno místo. Po chvilce radostně vykřikne:"Proč? To je táta! Je tak rád, že přicházím, je tak rád. Bylo by skvělé, kdyby můj muž mohl jít také." Přišel si zesnulý otec Doris pro svou dceru? Žena komunikuje s lékaři i bytostmi, které vidí jen ona sama. Jako by oba světy byly stejně reálné. Zahledí se na svého novorozeného potomka a zcela vážně se ptá:"Myslíte, že bych měla zůstat kvůli dítěti?" Skeptičtí lékaři se domnívají, že její halucinace jsou vyvolané těžkým krvácením či strachem ze smrti. Pak se ale odehraje něco, pro co se hledá vysvětlení opravdu těžko. Žena sleduje stále stejné místo v pokoji. Na okamžik se však zatváří zmateně a překvapeně. "Má s sebou Vidu,"zvolá, otočí se ke své lékařce a opakuje: "Vida je s ním!"Je to jen poslední splněné přání, které umírající dbmozek poskytuje Doris jako útěchu? Toto vysvětlení je však nepravděpodobné. Mezi mrtvými příbuznými přicházejícími za Doris je totiž i osoba, kterou neočekávala. Její sestra Vida zemřela tři týdny před touto událostí. Z obav, aby se zdravotní stav těhotné ženy nezhoršil, to však její rodina zatajila. Doris proto nemůže tušit, že její sestra už nežije. Přesto se v jejích vizích objevuje po boku otce, aby ji vyprovodila na druhý břeh.

Po letech pohromadě

Zvláštní příběh popisuje americký badatel na poli paranormálních jevů Stephen Wagner. Žena sedí u smrtelné postele svého otce. Umírající muž těká očima po místnosti a nakonec se jeho pohled upře do tmavého rohu. Na tváři mu vytane úsměv."Jsi tady,"zašeptá. Dcera držící ho za ruku tiše odpovídá:"Ano, jsem tu, tati." Muž je však zahleděn do rohu místnosti, v němž stojí pouze prázdná židle."Ne,"pokračuje v hovoru. "Tam. To je tvůj strýc Jerome. Myslel jsem si, že už ho nikdy neuvidím." V místnosti se ale nikdo další nenachází! Pacient má právěangels jeden z lepších dnů, kdy je jeho mysl pozorná, jako by nikdy nezestárla. Mohl spatřit něco, co je ostatním zatím utajeno? Zatímco vystrašená žena drží umírajícího otce za ruku a přemýšlí, jak na jeho vize reagovat, zaslechne něco, co jí vyrazí dech. Muž vzdechne nadšením a jeho úsměv se ještě rozšíří."Lucille! A moje matka je s nimi! Říkají, že mi přišli pomoci. Že přišli, aby mě vzali s sebou. Ty je nevidíš? Vypadají tak skvěle."Žena se ještě jednou rozhlíží po místnosti, ale jen se ujistí, že se v pokoji nikdo další nenachází. O několik vteřin později pacient vydechne naposledy. Umírající lidé, ačkoli jsou ve stavu, kdy stále dokážou racionálně uvažovat, nepochybují o tom, že jejich přeludy jsou skutečné. Pozůstalí, kteří se stávají svědky takového úkazu, ho často chápou jako potvrzení existence onoho světa. Má člověk na konci svého života možnost pohlédnout do obou světů zároveň?

Nejsilnější lék

Americký vědec úzce zkoumající smrt a proces umírání, David Kessler (*1959), se mnoho let pohybuje tam, kde lze smrt očekávat. Pracuje v oboru péče o umírající, u Červeného kříže a v dalších dobrovolnických organizacích. Za dobu své praxe david kesslernashromáždil stovky výpovědí a jen potvrzuje, že žádné léky neodstraní bolest a strach tak dokonale jako možnost prožít návštěvu již zesnulých milovaných. Když před několika lety pečuje o vlastního umírajícího otce, je tolik zaneprázdněn tím, aby mu zajistil maximální komfort, že si nevšimne, jak nemocný stařík podléhá depresi. "Vyprávěl, jak moc mu budu chybět, až jednou odejde pryč,"vzpomíná Kessler a pokračuje:"Zmínil se, jak moc v duchu říkal sbohem jeho milovaným, jeho oblíbeným jídlům, nebi, venkovní přírodě a milionu dalších věcí tohoto světa. Překonával smutek, ze kterého jsem mu nedokázal pomoci. Několik dalších dnů byl velmi sklíčený."Pak se ale jeho nálada bez zjevné příčiny zcela změní... Jednoho rána se stařík s překvapivě dobrou náladou Kesslerovi přiznává, že ho o předešlé noci navštívila jeho žena. Na tom by na první pohled nebylo nic zvláštního, kdyby nebyla už několik desítek let po smrti."Davide, byla tady pro mě,"oznamuje se vzrušením, které na něm nebylo vidět už dlouhá léta, a dodává: "Díval jsem se na to, co všechno ztrácím, a zapomněl přitom, že zase budu s ní. Už brzo ji uvidím, budeme tam na tebe čekat."Z beznadějného člověka, který před sebou vidí už jen smrt, se během okamžiku stává muž chystající se na setkání se svou životní láskou."Přicházíme do tohoto světa sami, říká se. Byli jsme vychováni v přesvědčení, že umírání je osamělá, deprimující událost. Ale co když všechno, co víme, není pravda?" ptá se Kessler, vzdělaný vědec, který se denně setkává se smrtí, a přesto nedokáže tyto zážitky vysvětlit.

Nemohla to vědět...

I během klinické smrti (stav, kdy se člověk nějakou dobu nenachází mezi živými) se lidé údajně na "druhé straně" potkali s někým, kdo již není na tomto světě. A o smrti některých z nich přitom prokazatelněmx nemohli vědět."Ke konci tunelu jsem už nikdy nedorazila. Jakýsi laskavý hlas mi řekl, že se musím vrátit. Potom jsem tam potkala svou dobrou kamarádku, sousedku z města, odkud jsem se odstěhovala. Ta mi také řekla, že se mám vrátit. Dopadla jsem na nemocniční lůžko a bolest byla zpátky,"říká žena, jejíž svědectví zaznamenali americký lékař Dr. Melvin Morse a americký spisovatel Paul Perry. Mladá pacientka prožívá klinickou smrt po rizikovém porodu, který málem zaplatí životem."O tři týdny později mi můj manžel, jakmile usoudil, že už jsem dost silná, oznámil, že moje dobrá kamarádka zahynula při nehodě toho dne, kdy se moje dcera narodila,"vzpomíná. Potkala se po zástavě srdce s duší své tragicky zesnulé přítelkyně, nebo je to jenom neuvěřitelná shoda okolností?

Neznámé bytosti "tam nahoře"

V některých případech se umírající setkávají s bytostmi, které neznají. Jde o anděly nebo jiné láskyplné bytosti? Dr. Eben Alexander (*1953) má za sebou patnáctiletou neurochirurgickou praxi. Působí jako uznávaný profesor na prestižní Harvardské univerzitě a k posmrtnému životu chová skeptický postoj. V roce 2008 ho však postihuje vzácná forma meningitidy (zánět mozkových blan). Upadá do jesuskómatu a sám zažívá to, co tolikrát bral na lehkou váhu. Vstupuje do světa velkých nadýchaných růžovobílých obláčků zaplněného motýly."Andělům podobné bytosti byly jednoduše úplně jiné než cokoliv, co na této planetě znám. Byly to mnohem pokročilejší, vyšší formy,"prohlašuje později. Odněkud shora k němu doléhá příjemně znějící hudba a provádí ho krásná cizinka."Byla to mladá žena. Měla vystouplé lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé vlasy lemovaly její krásnou tvář," říká Alexander. Po sedmi dnech se z kómatu probouzí a po několika dnech se mu vrátí paměť. I přes hluboké znalosti mozkových mechanismů věří, že místo, které navštívil, je skutečné...

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Komentáře